Dům vždy sloužil člověku jako útočiště před vnějším světem. Nyní žijeme v době, kdy nám naopak krajina může poskytnout útočiště před naším světem vnitřním. Tento projekt navrhuje koncept místa zotavení na samotě Kluk v přírodním prostředí Máchova kraje. Projekt zkoumá potenciál místa ~ domu i krajiny ~ pro proces zotavení. Útočiště je zde chápáno v širším smyslu – prostor nejen pro samotu, klid a reflexi, ale také pro komunitní sdílení a terapii v kontextu přírody. Krajina se zde stává aktivním terapeutickým prvkem, nabízejícím možnosti pro kontemplaci a znovunalezení vnitřního klidu.

Dřevo je podstatnou částí mého konceptu:  „jakoby dům byl jedna hmota dřeva s vyřezanými pokoji“. Dřevěné je vše od podlahy až po strop. I na střeše je dřevo - modřínový štípaný šindel. Ideální poměr mezi dřevem a ostatními materiály v interiéru by prý měl být asi 50%. Ano, na trvalé bydlení by to bylo opravdu až moc dřeva. Šestiměsíční zotavovací pobyt, během kterého chcete být obklopeni útulným a příjemným dřevem je však něco jiného. Dům vychází z kontextu a tradice roubených staveb na Kokořínsku, používá však moderní roubení. Je to krásná tektonická konstrukce, která umí stárnout.

Místo ručního tesání se používají BSH hranoly. Ty mají průřez 120*200 mm a kladou se na sebe na principu širokých per a drážek. Rohové spoje nejsou řešeny tradiční rybinou, ale přeplátováním s mírným přesahem. Roubení je použito i na interiérové příčky. Celá konstrukce je v podstatě dřevěná krabice z podobných prvků, která je zevnitř obalena dřevovláknitou izolací. Druhým hlavním materiálem je místní kámen. Stěny budou založeny na původních soklech z pískovcových „štuků“. Zbylé rozbořené zdi se rozeberou a znovu použijí na stavbu terapeutického domu ~ metafora samotného procesu zotavení.